Světlo svíček
Člověk se učí chodit za světlem. Už od nepaměti byl oheň dobrým sluhou, ale špatným pánem. Světlo svíčky nám slouží celé generace. Při zapalování svíčky musíme si myslet nějaké moudro. Stejné jako je to třeba u cigarety. Cigarety jsou většinou zapalovány z toho důvodu že se člověk malinko hněvá. Svíčky jsou ušlechtilé světlo. Rozsvícená svíce je lampou místnosti. Když jsme přišly od Adama a Evy měly jsme rádi oheň, odtud (díky jejímu přenášení) vznikla cigareta. Plamen se přenášel prý v nějaké dýmající houbě. Oheň byl středem společennství. I naše pokožka se mění dle používání plamenů. Dnes více než jindy je plamen svíčky rodinou událostí. Rád sedávám v rodině když je zima u stolu a povídáme si spolu. Někteří z nás používají kadidelnice či vonící františky, to je vůně. V zimě když voní cukroví a na večerním stole se rosvítí vánoční svíčka. To je ono. Svíčky jsou proto tady od toho aby konaly dobrou atmosféru domova. Tedy k prospěchu duše, když se člověk učí chodit a mluvit. Svíce je darem který by se mněl hojně využívat.